V sobotu 6. září proběhne na fotbalovém hřišti  TJ Rozsochy první ročník zábavné soutěže HRY BEZ HRANIC, vyhlášený dobrovolným svazkem obcí MIKROREGION BYSTŘICKO. Už název akce, připomínající populární televizní soutěž, nám napovídá v jakém stylu se bude klání odehrávat a slibuje spoustu zábavy a legrace.

Diváci se můžou těšit na soutěžní zápolení osmi týmů: Bystřice nad Pernštejnem, Dalečína, Dolní Rožínky, Rozsoch, Rožné, Strážku, Štěpánova a Víru. Každý z těchto týmů si s sebou přiveze jednu soutěžní disciplínu, kterou absolvují všechna soutěžící družstva. Zahájení her je plánováno na 14:30 hod, vyhlášení výsledků proběhne v 17:30 hod a poté nás čeká volná zábava při živé hudbě. Samozřejmě bude postaráno i o dostatek kvalitního jídla a pití. Na své si přijdou také děti, pro které bude připraven skákací hrad, trampolína a vybrané soutěžní disciplíny.

Přijďte prožít do Rozsoch krásné mikroregionální odpoledne. Těší se na vás pořadatelé Mikroregion Bystřicko a obec Rozsochy. Sponzory her jsou Stavebniny ZEMAN, EDEN a MAS Zubří země, o.p.s.

Základní škola Rozsochy, okres Žďár nad Sázavou

1. září je slavnostním dnem pro všechny děti školou povinné. Nejinak tomu bylo také ve škole v Rozsochách. Byl to však slavnostní den s velkým S, protože děti přivítala nová paní ředitelka společně s obměněným pedagogickým sborem a panem starostou. Svůj velký den prožili také prvňáčci, pro které bylo přivítání vyhrazeno odděleně. Prohlédli si školu, seznámili se s učiteli a bylo pro ně přichystáno překvapení v podobě dárku od kraje Vysočina.
Věříme, že si všichni svůj první školní den užili.
Do nového školního roku přejeme dětem hodně zdaru při školní práci, rodičům velkou dávku trpělivosti a učitelům, aby se všechny jejich pedagogické představy dařilo naplňovat.

                                                                                                                                                                                       kolektiv ZŠ Rozsochy

V sobotu 16. srpna se uskutečnil na našem hřišti turnaj starých pánů, který byl XXX. ročníkem turnaje starých pánů o putovní pohár TJ Rozsochy a současně XIX. ročníkem memoriálu Josefa Juračky pod záštitou Hutě Princ.

Na výborně připraveném hřišti, které odolalo i nepřízni počasí, jsme přivítali hosty z Velkého Meziříčí, Dolní Rožínky a Nové Vsi. V 12.30 hodin proběhlo rozlosování turnaje, podle kterého byla rozehrána utkání. V 1. zápase změřily síly domácí Rozsochy s Dolní Rožínkou. Ve vyrovnaném utkání se z vítězství 1 : 0 radovali hosté z Dolní Rožínky. Ve 2. zápase se utkala Nová Ves s V.Meziříčím. Výsledek 2 : 0 určil finalistu, kterým se stala Nová Ves. V dalším utkání se střetli poražení z úvodních utkání – Rozsochy a V. Meziříčí. Výsledkem 2 : 3 vyhráli hosté z V.Meziříčí a obsadili 3. místo. Ve finále se utkala Nová Ves s Dolní Rožínkou. Vítězství 2 : 0 pro Novou Ves určilo vítěze turnaje.

Turnaj byl organizačně velmi dobře připraven a tak se všichni rozcházeli s přáním účasti na dalším ročníku v příštím roce.

                                                                                                                                                             Josef Smolka

Seznam přihlášených řemeslníků na naši pouť je již zaplněnen, z tohoto důvodu jsme museli vyhlásit „stop stav“ a nemůžeme přijímat další zájemce.

Omlouváme se a děkujeme za pochopení!

Rádi bychom Vás informovali, že jsme doplnili fotoalbum na web. stránkách naší obce.

Prohlédnout si tak můžete fotografie z akcí, které proběhly v letošním roce, ale i fotografie z dřívějších let.

Pomozte nám rozšířit „rozsošské album“ – pokud vlastníte nějaký pěkný fotografický úlovek, pošlete nám jej, rádi zveřejníme!

V návaznosti na dlouholetou spolupráci naší obce s východoslovenskou obcí Sačurov a polskou obcí Pisarowce se o víkendu 12. a 13. července uskutečnilo přátelské setkání obcí v Sačurově.

Jako tradičně čekalo naši rozsoškou výpravu na Slovensku velmi srdečné přijetí od představitelů obce i jejích občanů, mezi kterými mají naši lidé spoustu dobrých přátel a vzhledem k tomu, že loňský  rok naše obec setkání, které proběhlo v Polsku, vynechala, tak bylo o čem si povídat, neboť jsme se dlouho neviděli.

(Pokračování textu…)

To, že je třeba po zimním spánku otevřít studánky, které odjakživa poskytovaly lidem jeden ze zdánlivě samozřejmých, ale velmi vzácných darů – vodu, věděli už naši předkové. Je velmi dobře, že se k této tradici vracíme a začínáme si význam přírodních zdrojů vody opět uvědomovat.

V sobotu 28. června se v ranních hodinách sešlo na kundratické návsi 40 místních i přespolních vyznavačů přírody, aby obešli a  otevřeli celkem pět studánek. Pořadatelé je na cestu vybavili nezbytným občerstvením, protože je čekala poměrně náročná a dlouhá cesta lesem. V průběhu pouti  všichni s uspokojením shledali, že všechny studánky úspěšně přečkaly zimu a jsou v dobrém stavu. Tedy až na jednu, ze které se ztratila voda.

Všichni účastníci otvírání studánek si odnesli krásné zážitky z náročné, ale zajímavé procházky po Zvoláku. Ti nejvzdálenější si je s sebou dokonce odváželi až do Prahy. Věříme, že se tato užitečná tradice ujme a děkujeme jejím pořadatelům.

V letošním roce se sešli místní i přespolní lidé už po patnácté na návsi v Albrechticích při příležitosti Cyrilometodějské pouti, která je od roku 2000 spojena s obnovenou tradicí sousedského odpoledního setkání.

Termín konání pouti ctil přesně datum výročí obou Slovanských věrozvěstů, které letos připadlo na sobotu 5. července. Oslavy byly zahájeny ranní bohoslužbou a odpoledním uctěním památky padlých v obou světových válkách. Další děj oslav byl oproti jiným ročníkům zpestřen o výstavu historických motocyklů a traktorů „Zetor 15.“ Všech šest Zetorů, které pořadatelé na slavnost přilákali, se k radosti všech přihlížejících, vydalo na slavnostní, společnou jízdu obcí. Je třeba smeknout před fandovstvím jejich majitelů,  kteří vážili cestu dokonce až z Hradce Králové.

Sousedské setkání provázela veselá nálada, všichni si mohli zanotovat známé lidové písničky i písně mladšího data, domů všichni odcházeli s pocitem příjemně stráveného odpoledne.

Je třeba poděkovat pořadatelům, kteří celou akci ve svém volnu zorganizovali a odpracovali. Věříme, že jim jejich nadšení vydrží a těšíme se na další ročník albrechtické pouti.

Mohla byste se prosím krátce představit? Naše čtenáře by jistě zajímaly podstatné věci z Vašeho profesního, případně

Mgr. Renata Pavlačková

 soukromého života.

Svou, nyní již dvacetiletou, učitelskou dráhu učitelky I.stupně základní školy jsem zahájila na Základní škole TGM. Po mateřské dovolené jsem nastoupila na ZŠ Bystřice n. P., Nádražní 615, kde jsem pracovala až dosud. Zde jsem zastávala funkci metodika pro I. stupeň ZŠ a čtyři roky jsem pracovala jako statutární zástupce ředitele školy. Jsem vdaná, mám dvě dospělé děti. Dcera studuje Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a syn bude příští rok maturovat na bystřickém gymnáziu.

31. března letošního roku jste se zúčastnila konkurzu na vedoucí místo ředitelky Základní školy Rozsochy, kde jste byla sedmičlennou komisí vybrána jako nejvhodnější z pěti uchazeček. Vzhledem k tomu, že v současnosti učíte v Základní škole Bystřice nad Pernštejnem, tak by mne zajímalo, co Vás motivovalo k přestupu na malotřídku?

Jakožto zástupce ředitele a metodik jsem měla přehled o všech okolních školách, které patřily do našeho spádového obvodu. Z některých malotřídních škol k nám přicházely děti do čtvrtých tříd, z jiných až na druhý stupeň. Rozsošskou základní školu jsem začala sledovat více od chvíle, kdy k nám začaly děti nastupovat již do první třídy. I když si rodiče dnes mohou pro své dítě zvolit školu, jakou chtějí, bylo mi jasné, že vaše škola tím začala pociťovat úbytek žáků. Je velkou výhodou mít školu v místě bydliště, o to víc mne to udivilo.

Když byl letos v únoru vypsán konkurz na obsazení místa ředitelky ZŠ v Rozsochách, nerozmýšlela jsem se dlouho. Pedagogické zkušenosti s prací na prvním stupni mám a „úředničina“ mě docela bavila. Navíc jsme sice v naší, bystřické základní škole, měli výborný kolektiv, dobře jsme si rozuměli, ale již tam nebyl další prostor k osobnímu růstu a rozvoji.

Je mi jasné, že práce učitele na malotřídní škole má svá specifika a vyžaduje větší připravenost učitele na výuku. Postupem času jsem si o tom vytvořila vcelku jasný obrázek. Jistě, bude to pro mne změna, ale je to také výzva. Víte, každou školu, ve které jsem pracovala, jsem brala za svou. Bez ohledu na to, na jaké pozici jsem v ní pracovala. Vždy chci, aby škola prosperovala a aby děti, které ji navštěvují, byly spokojené a dobře (v každém ohledu) připravené na vše, co je bude po odchodu ze školních lavic v nejbližší budoucnosti čekat.

(Pokračování textu…)