Kundratická pouť se vydařila.

Krásným slunečným počasím se letos v Kundraticích rozzářila první neděle po svátku sv. Václava. Jako by tušila, že tento den je výjimečný konáním kunratické Svatováclavské pouti. Na tu letošní pouť se však sousedé obzvlášť pečlivě připravili. Kaplička na návsi, které letos místní věnovali mimořádnou péči, svítila čerstvě nabílenou omítkou a ta dala o to více vyniknout tradičnímu věnci květin a smrčí, lemujícímu vchodové dveře. Spolu s nataženým kobercem a židličkami připravenými na zametené kamenné dlažbě návsi vyzdobená kaplička přivítala po jedenácté hodině pana faráře a místní i přespolní věřící ke sváteční mši svaté, doprovázené zvukem harmoniky a heligonek. V odpoledních hodinách přibyly k židličkám na návsi ještě stoly a sousedé se sešli k odpolednímu pouťovému pobesedování, takovému, jaké vždy bývalo zvykem o pouti „držet.“

Návsí se linuly zvuky harmoniky, heligonek a zpěvu, na stolech se objevily různé dobroty, na kterých si daly obzvláště záležet místní hospodyňky. Pokud šlo o žízeň, tak tu mohl každý bez problémů už v samém zárodku uhasit díky skvělé práci, koho jiného, než místního sboru dobrovolných hasičů. Na své si ale přišly i děti. Kromě houpaček, kolotoče, šplhadel a hřiště, které jsou stabilní součástí kunratické návsi, se mohly vydovádět při různých hrách, připravených speciálně pro tento den, jako třeba házení šipkami nebo kopání míčem na zavěšený cíl. Odpoledne ubíhalo v příjemné atmosféře her, zpěvu a besedování, počasí se opravdu „vytáhlo,“ takže na letošní Svatováclavskou pouť budou určitě, nejen místní, vzpomínat s těmi nejlepšími pocity. Všem organizátorům a účinkujícím patří upřímné díky, za jejich práci, která vyústila v tento pěkný zážitek, ale také za to, že se přičinili o jeden z kroků jak dostat život na vesnici zpoza záclon zpátky na náves.