Máj, měsíc lásky, ale i vzpomínek na válečné oběti.

Měsíc květen nebo chcete-li máj, je bez nadsázky jedním z nejkrásnějších měsíců roku. Ne nadarmo se mu říká měsíc lásky. Příroda se probouzí ze zimního spánku, náhle je všude spousta svěží zeleně a voňavých květů. Jedním z nejtypičtějších květů jara je šeřík. Bohaté, pronikavě vonící, barevné květy obalují keře, lemující pěšiny parků nebo rostoucí jednotlivě, roztroušené po zahrádkách. Květy šeříku jsou odjakživa spojeny s jarem. Ale také s koncem druhé světové války. Právě v souvislosti se vzpomínkami na konec války vzpomínáme paradoxně v jednom z nejkrásnějších měsíců v roce na oběti nesmyslného dlouhodobého válečného konfliktu. Vzpomínáme na lidi, kteří se kvůli nepochopitelné lidské hlouposti a zlovůli tohoto krásného období v roce 1945 nedožili. Byli mezi nimi bojovníci, kteří se postavili hrozícímu zlu se zbraní v ruce, ale i nevinní civilisté, kteří byli prostě jenom v nevhodnou dobu na nevhodném místě nebo doplatili na svoji lidskost a vlastenectví, když pomáhali tehdejším nepřátelům Třetí říše. Mezi ten poslední případ patří oběť rodiny Holečkových z Albrechtic. Z celé rodiny, která poskytla zázemí odboji, se zachránili pouze dva její příslušníci. Josef Holeček mladší, útěkem, po odvážném skoku ze šťítového okna domu a jeho dvouletý syn, na přímluvu tehdejšího albrechtického starosty. Ostatní členové rodiny, Josef Holeček starší, jeho žena Marie, osmnáctiletá dcera Ludmila i snacha Růžena, byli po dvou měsících mučení nakonec popraveni v plynové komoře koncentračního tábora v Mauthausenu.

K dalším obětem války z Albrechtic patří Josef Musil. Byl nasazen na nucené práce do Přerova, ale z práce uprchl. Byl však zadržen, předán brněnskému gestapu a odtud převezen do věznice v Jihlavě. Z vězení se do své vsi už nikdy nevrátil.

Na svoji aktivní protifašistickou činnost  doplatil ke konci války Jaroslav Křenek z Kundratic. Aktivně působil v organizaci R3, v níž pracoval jako spojka vyzvědačské služby. Jeho činnost byla vyzrazena, Jaroslav Křenek byl zatčen a po tříměsíčním mučení byl dne 10. dubna 1945  popraven v plynové komoře v koncentračním táboře v Mauthausenu.

Podobně jako Josef Křenek doplatil na svoji protifašistickou činnost i Josef Kos, poštmistr v Červené Řečici, rodák z Blažejovic. Za svoje aktivity v domácím odboji byl uvězněn v koncentračním táboře v Terezíně. Odtud byl sice na konci války zachráněn, ale krátce nato podlehl tyfu, kterým se v koncentráku nakazil.

Konec války se neslavně zapsal i do rozsošské historie. Starosta, Eduard Čiháček, doplatil na střelbu údajných ruských partyzánů na nepovolené silvestrovské taneční zábavě v Rozsochách. Následkem této události byl starosta spolu s dalšími třinácti spoluobčany zatčen a uvězněn na jihlavském gestapu, odkud se jako jediný z nich již do své obce nevrátil živý. Dle pamětníků tehdy Rozsochy unikly o vlásek podobnému osudu jaký stihnul Lidice nebo Ležáky.

Naprosto zbytečně přišli těsně po konci války o život dva hoši z Kundratic. Čtrnáctiletý Jaroslav Svoboda a jedenáctiletý František Ludvík. Chlapci ze zvědavosti manipulovali s nalezenou municí, která explodovala, a oba hoši byli roztrháni. Další nevinná oběť nástrahám války.

Válečnou dobu odvál čas a málokdo na této planetě se má tak dobře, jako teď my. Českému národu tak nějak otrnulo, jak už to v dobách hojnosti bývá a kromě pár nejstarších pamětníků si už málokdo dokáže představit hrůzu války a tragickou hysterii totalitních režimů. Proto člověka jistě potěší zpráva, že se v místní části obce Rozsochy, v Blažejovicích, nechali sousedé společně zhotovit pomník, který bude dne 9. června ve 14 hodin slavnostně odhalen na památku obětí, které přinesli blažejovičtí občané v průběhu obou světových válek a na památku místním občanům, kteří byli v období 1939 až 1989 oběma tehdejšími režimy za svoje statečné odbojové aktivity pronásledování.

Augustin Holý