Letošního Masopustu se zúčastnilo 92 masek

Datum konání letošního Masopustu nahrávalo nedočkavcům. Masopustní ostatky nám totiž letos vyšly už na 9. února a jako obvykle stály za to.

Kdo by si myslel, že brzké datum konání této tradiční akce, která se už v Rozsochách stala „rodinným stříbrem,“ se nějakým způsobem podepíše na připravenosti ostatkových masek, tak byl na omylu. Sál orlovny, kde opět masopustní ostatky probíhaly, zaplnilo hned od začátku široké spektrum bytostí, jejichž masky svědčily o fantazii, šikovnosti a smyslu pro humor jejich tvůrců. Za zmínku třeba stojí to, že letos bylo možné na sále potkat celý autobus i s účastníky zájezdu, kteří měli plné kapsy „těch podšálků, co o nich Karel mluvil.“ Žádná z masek na sále se nemusela cítit osamocená. Organizátoři jich totiž napočítali 92, což sice není rekord, ale ani to není nikterak málo. Zvláště, když uvážíte, že po masopustním úterý logicky následuje středa, která je pracovním dnem.

Účastníky letošního Masopustu pochopitelně nezklamala ani půlnoční scéna, která se odehrávala přesně podle místních tradic. Možná už víte, že u nás se nepochovává basa, ale hned celý muzikant. Ještě předtím je mu však, formou veršovaného ortelu, na bedra naloženo několik fo paux, ke kterým v obci došlo. Poté, co jsme se zasmáli ortelu, vyrazil průvod se „zesnulým“ Masopustem, aby ho vyprovodil k „poslednímu odpočinku.“ Ale to už vlastně byla Popeleční středa a sál orlovny se začal vylidňovat. Ti šťastnější, co si vyřídili dovolenou, se těšili, jak si doma pospí a ti méně šťastní rozpačitě počítali, kolik času jim ještě chybí do budíčku. To však neznamenalo, že by své účasti na rozsošském Masopustu litovali. Ba naopak. Masopust prostě patří ke tradičním akcím, při kterých přijde člověk zaručeně na jiné myšlenky, rozptýlí se a i když je po půlnoci unavený, tak je mu dobře.

Augustin Holý