Přeskočit na obsah Přeskočit na hlavní menu

100 let od založení Jednoty Orla Rozsochy

Autor Josef Smolka, publikováno 16. 1. 2013. Události.

U zrodu rozsošského Orla byl místní farář, Páter Josef Šťastný, který viděl potřebu podchytit aktivity mládeže i dospělých a dát jim společný směr a základní pravidla. Jako naplnění těchto cílů vznikla již v roce 1913 Jednota Orla Rozsochy, tehdy jako jediná na celém Horácku

 

na obrázku je orelský divadelní spolek, po hře Moravská svatba – dole uprostřed P. Prokop

V roce 1923, při příležitosti oslav 10. výročí svého založení, členové Orla rozhodli o zakoupení pusté panské sýpky i s přilehlými pozemky. Adaptací budovy vznikla současná orlovna a terénními úpravami pozemků bylo pořízeno cvičiště. Za všechny uvedené nemovitosti zaplatila Jednota Orla Rozsochy hraběti Mittrovskému 10 000,-Kč. Stavební a terénní úpravy přišly, i přes obětavou brigádnickou činnost,  rozsoškou orelskou jednotu na 130 000,- Kč, což byl na tehdejší dobu velmi slušný obnos. Práce na přestavbě trvaly celé 4 roky a slavnostního otevření nové orlovny dne 17. července 1927 se zúčastnil ministerský předseda a ministr sociálních věcí Dr. Jan Šrámek, starosta Orla.

Členové rozsošského Orla nechyběli na slavnostech Svatováclavských dní Orelstva v Praze, které proběhly 28. září 1929 za účasti prezidenta republiky Tomáše Garrigue Masaryka a ministra zahraničních věcí Dr. Eduarda Beneše. Rozsošský Orel se však především podílel na kulturních akcích v obci. V roce 1934 zahájilo svoji činnost loutkové divadlo, v roce 1939 byla otevřena orelská knihovna, která postupně dosáhla knižního fondu ve výši 1100 knih. V roce 1941 se však obecně prospěšná činnost rozsošského orla stala trnem v oku nacistickým okupantům a jednota musela být rozpuštěna. K její obnově došlo až v roce 1945, kdy skončila II. světová válka. Zdálo se, že se blýská na lepší časy. Po tříleté činnosti obnovené orelské organizace se však její aktivity znelíbily komunistickému vedení a rozsošská Jednota Orla byla v roce 1948 opět rozpuštěna a její činnost byla zakázána. Orelská knihovna byla znárodněna, loutkové divadlo bylo postupně rozkradeno a zbývající majetek byl předán Sokolu. V roce 1949 byli dva bývalí členové Orla, bratři Tomanové, dokonce uvězněni.

Situace se obrátila k lepšímu až v roce 1990, kdy mohla rozsošská Jednota Orla opět požádat o svoji registraci a 4.10.1991 jí byla navrácena budova orlovny, ke které se vázaly první orelské aktivity. V roce 1993 až 2012 proběhla na budově orlovny postupně oprava střechy, montáž plynového topení, oprava zadního štítu, komplexní rekonstrukce sociálního zařízení, oprava vazby, hlavního vchodu, rekonstrukce sálu a oprava fasády. Kromě péče o nemovitosti se rozsošský Orel zúčastňuje poutí na sv. Hostýn a do Vítochova. V roce 1993 jeho členové vítali, společně s ostatními, na pražském Strahově P. Mari z exilu, aktivně se účastní kulturních a společenských akcí, v rámci Metodějovy župy pořádají sportovní akce, jako například běh na lyžích, florbal, malou kopanou nebo šipky, a těchto akcí se sami účastní.

Od roku 1912 má rozsošská Jednota Orla svůj vlastní, ručně vyšívaný prapor, který byl pořízen za cenu 600 zlatých. Matkou praporu se stala urozená paní hraběnka Maria Dia Mitrovská – Bavorská a kmotrou paní Filipína Růžičková. Prapor byl slavnostně posvěcen 7. července 1912, za účasti celé hraběcí rodiny a třech tisíc lidí z celého okolí.

S orelským pozdravem zdař Bůh přejeme Jednotě Orla Rozsochy mnoho zdaru a úspěchů v jeho činnosti do dalších let.

                                                                       Pavel Juračka

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Přidejte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.