Letošní hody byly „ve zlatě“ nejen díky sluníčku.

Vzhledem k vývoji počasí na konci září a během prvního říjnového týdne, by každý očekával letošní havelské hody v Rozsochách spíše na sněhu, než v záři slunečních paprsků. Sluníčko ale všechny příznivce lidových tradic velmi příjemně překvapilo a dopřálo nám vychutnat si naše hody nejen v pestrých barvách podzimního listí, ale i ve zlatě slunečního svitu.

Stejně tak, jako ve mnoha jiných obcích, slavíme v Rozsochách hody havelské, neboli císařské. V roce 1786 totiž císař Josef II. přikázal všem obcím, sjednotit datum pořádání hodů na třetí týden v říjnu, první neděli po Havlovi. Před tímto datem se doba konání hodů, neboli posvícení, odvíjela od data vysvěcení kostela a každá obec je slavila v jiné datum. Císař se domníval, že svým příkazem zmírní okázalost hodových oslav, neboť budou všechny obce slavit ve stejný den a každá sama. Výsledkem však bylo to, že se ve mnohých obcích slavily hody jak původní, tak i císařské, no a postupem času se na ty císařské tak nějak zapomnělo. V naší obci se však nové datum pro konání hodů ujalo a je třeba si přiznat, že to bylo pravděpodobně z praktických důvodů. Kostel svatého Bartoloměje v Rozsochách byl totiž po rekonstrukci vysvěcen královéhradeckým biskupem Hanibalem 16. srpna 1766. A když si uvědomíme, že patron našeho kostela, svatý Bartoloměj, má svůj svátek v kalendáři také v srpnu, i když na konci měsíce, tak by nám vyšlo datum konání pouti a hodů s týdenním až čtrnáctidenním odstupem. Těžko říci, která z hospodyň by se dnes z takové kumulace oslav upřímně radovala. Rozsochám tedy císař Josef II. prokázal svým kontroverzním příkazem službu a letos zde mohli všichni s radostí slavit již třetí havelské hody, obnovené před třemi roky, po zhruba třicetileté pauze.

chasa předává symboly úrody

Je sice pravda, že letos by se na nás Josef II. asi hněval, neboť jsme datum konání hodů posunuli o týden dopředu. Ale snad by pochopil, že víkend, kdy probíhají komunální volby, není z praktických důvodů pro posvícení tím nejvhodnějším časem. Navíc se ještě ukázalo, že námi vybrané náhradní datum pro konání posvícení, představovala nádherně prosluněná neděle, takže stačilo pouze spojit síly a uspořádat si opět zážitek, na který se dlouho vzpomíná.

bryčka se „ctihodným soudním tribunálem“

V sobotu ráno byla na návsi vztyčena dvacet pět metrů vysoká máj, ozdobená barevnými stuhami a věncem. Máj je u nás odjakživa symbolem hodů a stejně tak jako v dávné minulosti, tak i o letošních hodech ji bylo třeba až do nedělního rána bedlivě střežit. V neděli ráno však už byla chasa oblečena v nových, naškrobených a nažehlených rozsošských krojích a nastoupena u kostela, aby během bohoslužby předala panu faráři symboly letošní úrody. Hned po bohoslužbě se všichni krojovaní mládežníci vydali s muzikou na obchůzku obcí, v průběhu které zvali všechny sousedy na odpoledne pod máj. Tam, vždy ve stanovenou dobu, dorazí slavnostní průvod a poté nastává souzení berana. V letošním roce měla krojovaná mládež kromě zvaní místních sousedů, také čestný úkol, pozvat pod máj i výpravu z partnerské slovenské obce Sačurov, která byla v obci přítomna aby si mohli její členové osobně vychutnat rozsošskou hodovou atmosféru. I ten letošní slavnostní průvod měl vše, co ke správným hodům patří. Lidé mohli s pobaveným úsměvem sledovat Pardona, generála a družičky na koních, bryčku se ctihodným soudním tribunálem, katy vedoucí berana, muziku a krojovanou chasu. Letos byl u nás ale navíc pravděpodobně učiněn i nový Guinessův rekord, neboť mladší ze dvou krojovaných družiček, jedoucích na koni, měla teprve tři roky. A věřte, že na ní mohli všichni oči nechat.

Pravidelnou součástí hodového průvodu jsou i družičky na koních. Té mladší byly letos 3 roky.

Další sled událostí se odehrával opět podle scénáře daného starými místními zvyky. Sousedé se od srdce zasmáli rýmovanému soudnímu procesu v průběhu kterého byly různé „povedené kousky“ místních občanů dány za vinu beranovi a ten by chudák nakonec propadl hrdlem, nebýt posla z rožíneckého zámku, Pardona, zvěstujícího mu milost.

kati vedou obžalovaného berana

Pardon na koni veze pro odsouzeného berana milost

Dalo by se říci, že letošní hody byly „ve zlatě.“ Jednak díky zlatým slunečním paprskům, které vytrvale zalévaly celou náves, ale také díky „zlatým“ lidem, kteří odvedli fůru práce, abychom se všichni mohli v průběhu veselé, tradiční slavnosti, kterou prožívali už naši pradědové, na chvíli vrátit ke svým společným kořenům, nechat si od nich ledacos napovědět a rozdávat kolem sebe nepředstírané úsměvy radosti ze setkání na akci, která nás všechny spojuje. Všem pořadatelům i účinkujícím letošních hodů srdečně děkuji nejen za jejich práci, ale také za to, že všem dokazují, existenci lidí pro které může být jednou z motivací a jedinou odměnou za jejich práci, radost ze zachované tradice.

krojovaná chasa při předtančení v orlovně