MIKULÁŠ V MATEŘSKÉ ŠKOLE

Přestože byl teprve pátek, 4. prosince, děti v mateřské škole se nemohly dočkat, až uslyší na schodech budovy školy pověstný zvoneček, který věstí příchod Mikuláše. A skutečně se dočkaly. Mikuláš si přece nemohl nechat ujít příležitost, navštívit děti v jejich školce a tak se za nimi vydal klidně o den dříve, než je jeho obvyklé datum.

Chvíli před desátou hodinou se otevřely dveře třídy a za zvuku zvonečku vešel do třídy bílý anděl, nesoucí koš dárků, následován opravdovým Mikulášem. A protože ve třídě jsou samé hodné děti, tak čerti zůstali venku, pod schodištěm, odkud se ozývalo jejich pověstné brumlání a ječení. Mikuláš si postupně popovídal se všemi dětmi, a na každého našel v kouzelné knize chválu, ale i něco, v čem by se děti měly polepšit. Nakonec se však ukázalo, že každý si nějaký ten dárek zasloužil. A protože se nakonec dostalo na každého, všem bylo do zpěvu a třídou se začaly linout tóny písniček o Mikuláši a čertech. Mikuláši se dokonce ten zpěv líbil natolik, že popadl kytaru a při dvou písničkách zpívající děti doprovodil. Nakonec dětem slíbil, že se určitě za rok vrátí a přesvědčí se, zda skutečně dodržely slib, že se polepší a v kouzelné knize se už neobjeví poznámka o neuklízení hraček, žalování a podobně. Poté, co se oba vzácní hosté s dětmi rozloučili a zavřely se za mimi dveře, rozeznělo se celou třídou hlasité sdělování dojmů z právě prožité půlhodinky, a hlasité úvahy nad tím, co bude zítra, kdy je to správné datum pro mikulášskou návštěvu. Je velmi dobře, když se mají děti na co těšit a čím více příležitostí pro napjaté očekávání něčeho hezkého jim připravíme, tím bude na světě radostněji. Dětem i dospělákům.