III. benefiční večer s vážnou hudbou.

Do třetice všeho dobrého. Takto by se dal stručně komentovat v pořadí již třetí benefiční večer s vážnou hudbou, který proběhl v sobotu 17. října v kostele svatého Bartoloměje v Rozsochách. O tom, že se jednalo i letos o skutečně vydařenou a prospěšnou akci svědčí fakt, že kromě skvělého hudebního zážitku, který si s sebou odnášeli domů diváci, bylo jejím dalším výstupem devět tisíc korun, které darovali účastníci hudebního setkání za účelem úhrady dalšího roku studia malé holčičky jménem Lory Sylla z africké Guiney. Malou Lory jsme společně na dálku adoptovali při prvním ročníku této akce s tím, že každoroční benefiční setkání s hudbou umožní další roky jejího studia.

Na obrázku je Symfonický orchestr Něhoslava Kyjovského, který nám přijel zahrát pod vedením Lenky Macháčkové

Publiku, ve kterém se sešlo kolem sto padesáti lidí, se v letošním ročníku hudebního setkání představili postupně varhaníci Ondřej Horňas, Zdeňka Burešová, Vladimír Jindra, Eva Prášilová a Marie Šustrová. K dobré úrovni hudebního večera přispěl, stejně tak jako v loňském roce, svým velmi pěkným vystoupením Smyčcový soubor Něhoslava Kyjovského. O další, mimořádně hodnotný hudební zážitek se publiku postarala sólová zpěvačka Pavla Čichoňová a svým vystoupením všechny diváky potěšil i místní pěvecký sbor GLORIA DEI. Dlouhotrvající potlesk svědčil o tom, že devadesát minut vážné hudby z dílny slavných světových hudebních velikánů, v podání našich interpretů, nenechalo nikoho z přítomných chladným. Tím spíše, když každý naslouchal hudbě s vědomím, že tóny, které zaplnily prostory starobylého kostela, dokážou mimo jiné pomoci člověku, který neměl to štěstí, narodit se do prostředí, kde je běžné poskytnout dětem základní životní potřeby a vzdělání. A o tom, že Afrika vzdělání nutně potřebuje není třeba diskutovat. Situace je dokonce tak daleko, že děti dostávají namísto pera a sešitu do rukou kalašnikov se zásobníkem ostré munice. V takovém prostředí je potom možné všechno. Dokazuje to i nedávné smutné drama, které postihlo, mimo jiné, oblast, kde žije naše adoptivní dcera. Propukla zde další z nekonečné řady občanských válek. Ihned poté byly zavřeny všechny školy, uvězněni všichni humanitární pracovníci, kteří byli nakonec propuštění až po usilovném čtrnáctidenním vyjednávání mezi tamními úřady a českým velvyslanectvím. V jedné ze zavřených škol byly po dobu dvou dní uvězněny děti i se svými učiteli. Po dlouhých dvou dnech věznění mezi čtyřmi stěnami, byla nakonec celá škola vystřílena. Nikdo nepřežil! Naše Lory měla štěstí. Byla ve škole, kterou tentokrát takto tragický osud nepostihl. Ale co příště? Svět není tak malý, jak by se nám na první pohled zdálo. Obzvláště dnes, kdy může být přesun prostorem na druhou stranu zeměkoule otázkou několika hodin. Co by udělal člověk, kterému se dostávalo už od útlého dětství jediného vzdělání formou střelby na živý cíl, s nějakou větší zbraní? Třeba s raketou nesoucí jadernou hlavicí? Jednou z cest, jak našemu světu prostřednictvím relativně malých prostředků pomoci k cestě za štěstím je bezesporu pomáhat Africe se vzděláním.