Svatováclavská pouť v Kundraticích

Letos, přesně v den svátku sv. Václava, v pondělí 28. září, proběhla v Kundraticích tradiční Svatováclavská pouť.

Bohoslužba na kundratické návsi

Divadýlko na kundratické návsi

O veselou náladu na pouti se starali harmonikáři

Hasičský zásah historickou stříkačkou byl součástí divadýlka na návsi.

Dopoledne se sešli nejen kundratičtí sousedé, ale také lidé z ostatních místních částí, na bohoslužbě, která byla sloužena v místní kapličce. Ta zdobí kundratickou náves již od roku 1882 a je zasvěcena sv. Václavu. Jak už je v Kundraticích pěknou tradicí, doprovodili také letos zpěv v průběhu bohoslužby kromě elektrických varhan i harmonikáři, takže více než stovka účastníků bohoslužby měla ke svému zpěvu netradiční, ale velmi působivý doprovod. V odpoledních hodinách bylo na programu pouti sousedské setkání pod lipami, které bylo letos tak trochu jiné, než v ostatní roky. A velmi vydařeně jiné. Na návsi se objevila papírová chaloupka, v jejím okolí lavičky a židličky, které postupně zaplnili diváci. K chaloupce se rozvážným krokem přišoural „dědeček s babičkou,“ po chvíli k nim dorazily na prázdniny jejich „vnučky“ a mohlo začít improvizované, ale přirozené a velmi veselé divadelní představení. Scénář tohoto divadélka na návsi psali sami místní sousedé v průběhu celého uplynulého roku, svým způsobem života. Dovedný scénárista skutečné, zpravidla humorné události, pouze zařadil do textu scénáře a dal jim formu, která nechala vyniknout jejich grotesknosti. Takže v podstatě něco jako takový velmi vydařený hodový ortel, s tím rozdílem, že tady se nic nadávalo za vinu beranovi. V samém závěru představení dědeček svojí neopatrností, v souladu se scénářem divadélka, způsobil požár a osud jeho papírového stavení byl najednou v rukou neohrožených kundratických hasičů. Ti, jako za starých časů, začali vybíhat ze stavení v bílých starodávných zásahových uniformách, které si na sobě ještě za běhu upravovali a za chvíli už k „požáru“ spěšně tlačili starou, ale velmi dobře vypadající hasičskou stříkačku. Zkrátka podívaná, jako z historického filmu, a vše velmi věrohodné. Jeden ze snaživých hasičů si dokonce v zájmu včasného zásahu nestihnul natáhnout kalhoty hasičské oděvu a zasahoval v trenýrkách. A aby toho humoru nebylo málo, tak poté, co paže silných mužů v bílých uniformách rozpohybovaly ruční pumpu stříkačky, vyšlo najevo, že se patrně seschly kůže čerpadla a tlak vody na proudnici je tak malý, že bude třeba v zájmu zdolání „požáru“ o kus popojet. To už nevydržel chudák majitel papírové chaloupky a pustil se do zasahujících mužů hůlkou. „Já to věděl, že mi ten barák zase necháte shořet!“ Hřmělo návsí. Poté, co si sousedé dostatečně užili lidového humoru, začala na návsi vyhrávat muzika, všichni usedli pod košaté lípy a návsí opět zazněly harmoniky a zpěv. Za zmínku určitě stojí i to, že zde byly kromě běžného občerstvení k dostání i kundratické suvenýry, jako například hrníčky s vyobrazenou kundratickou kapličkou, pravá kundratická perníková srdce nebo nově vydaná brožura, pojednávající o kundratické historii. Každý, kdo se této pouti zúčastnil, uznal, že Kundratice žijí tak jak se na malých obcích žít má. A nám nezbývá, než jim popřát, aby se jim ta sousedská soudržnost rozvíjela a aby si vážili svých takzvaných „tahounů,“ kteří jsou svým sousedům ochotni věnovat spoustu osobního volna a bez kterých to prostě nikde nejde.