Po více než třiceti letech byly hody zase NAŠE.

„Čí jsou hody? Naše!“ Znělo v neděli 12. října halasně po všech návsích, v Rozsochách i všech místních částích. Po třiceti třech letech se k nám zase vrátily tradiční hody a to se vším, co k nim patří.

Krojovaná mládež přinesla do kostela sv. Bartoloměje dary země, jako poděkování za letošní úrodu

K máji byli pozváni všichni, chalupa od chalupy

Slavnostní průvod k máji

Ctihodný soudní tribunál se k máji vezl na bryčce

Kati vedou obžalovaného berana

Čtení ortelu pod májí

K hodům patří roztančená náves

Jodnou z hlavních postav hodů je generál s „pardonem“ na koních

Taneční zábava v orlovně byla zahájena předtančením krojované mládeže

Vše začalo už v sobotu, stavěním máje a poté jejím nezbytným hlídáním, u kterého se poctivě vystřídala většina aktérů, od mládka, přes stárka, až po katy. I přes náročnou noc si ráno většina krojované mládeže přivstala na ranní bohoslužbu, aby tam průvodem přinesla, jako poděkování za bohatou úrodu, plody země a lidské práce a nakonec nabídla k ochutnání pravé hodové koláčky. Ihned po bohoslužbě se všech dvanáct krojovaných párů sešlo, samozřejmě i s kapelou, v místní orlovně, kde proběhly poslední přípravy. Poté, s muzikou a se zpěvem, dům od domu, každého nejen srdečně pozvali na odpoledne pod máj a večer na muziku, ale jak káže dobrý zvyk a tradice, dostal každý zavdat a ochutnat domácího cukroví, kterého se od krojovaných děvčat sešla hotová gastronomická přehlídka. A ono, obejít těch okolo dvě stě padesát chalup dalo pořádně zabrat. Už jenom proto, že se nachází na pěti katastrálních územích. A tak není divu, že hodový původ se na spodním konci začal řadit až po třetí hodině odpoledne a program hodů se tak trochu posunul. V čele průvodu stanuli na koních generál s „pardonem,“ za nimi kráčela kapela, potom krojovaná mládež, za kterou se na slavnostně ozdobené bryčce, tažené dvěma koni, vezl slavný soudní tribunál, čítající soudce, žalobce i obhájce. Průvod uzavírali dva kati, kteří vedli obžalovaného. Tím nebyl samozřejmě nikdo jiný, než pověstný beran. K radosti všech pořadatelů hodů doprovázel tento veselý průvod špalír domácích i přespolních hostů a náves u máje se zcela zaplnila lidmi, kteří chtěli být svědky souzení berana a ostatního dění pod májí. Jak už to o hodech bývá, byla během „soudního procesu“ beranovi „přišita“ spousta humorných pošetilostí, kterých se místní poslední dobou dopustili a mnozí se významně usmívali. Naštěstí však nikdo na nikoho neukazoval. No a dle tradice byl nakonec beran v tomto nezaujatém soudním řízení, jak jinak, než po právu odsouzen a předán katům, kteří spustili známou píseň o tom, že jej tnou za rohy. Kdoví jak by to nakonec dopadlo, nebýt „pardona“ na koni, který pro berana přivezl z roženeckého zámku milost a poté prohlásil, že si jede skočit do Pardubic jednu z překážek, zvanou „lavička.“ V průběhu souzení berana byli domácí i přespolní hodoví hosté dekorováni krojovanými mládky a mládkovými mašlí s mirtou a později se náves pod májí roztančila za zvuku Zuberské šestky. Nakonec se všichni aktéři, až na berana, opět seřadili do průvodu a za zvuku muziky se odebrali do orlovny, kde vše pokračovalo taneční zábavou. Zahájení zábavy však bylo opět v rukou krojovaných, kteří měli nacvičeno předtančení a poté se jim podařilo roztančit celý sál a to tak dokonale, že se nikomu nechtělo domů a zábava nakonec skončila až o půlnoci. A to i přesto, že následoval pracovní den. Zpívá se, že „hody byly a hody budů“ a soudě dle ohlasu všech hodových účinkujících i hostů by tato sloka známé písně mohla platit i pro nás. Nezbývá, než srdečně poděkovat všem, kdo se letošní rok na organizaci hodů podíleli i všem, kdo se na ně přišli podívat a věřit tomu, že teď, když už všichni účinkující i organizátoři vědí co všechno pořádání hodů obnáší, tak je to neodradí a můžeme si říci, že příští rok se opět sejdeme pod májí a ty hody „budů zase NAŠE.“