Bartolomějská pouť

První neděle po svátku svatého Bartoloměje, patrona kostela v Rozsochách, je každoročně dnem tradiční místní pouti. V letošním roce tento den vyšel v kalendáři na 26. srpna. Tradičně se sem v tuto dobu sjíždí spoustu lidí. Je to den, kdy se vrací do svého „rodného hnízda“ většina rodáků, setkávají se příbuzní nebo se sjedou lidé, kteří ač v obci nikoho nemají, chtějí uctít památku patrona zdejšího kostela, nebo se jen tak pobavit na pouťových atrakcích. Pouť dělá samozřejmě radost především dětem, které se nemůžou dočkat, až provozovatelé kolotočů, houpaček a dalších zdrojů zábavy svá zařízení uvedou do provozu. Rozsochy jsou navíc známé dlouhodobě příznivou cenou atrakcí, takže se děti můžou za rozumnou cenu dosyta „vyřádit.“ Je pravda, že pocit volné zábavy občas zastíní vědomí blížícího se konce prázdnin, ale o to více je třeba si ten zbytek volna užít.

O bartolomějské pouti bývá vždy na návsi rušno

V loňském i letošním roce se jako příjemná změna v části návsi objevily stánky s produkty lidových řemesel. Cílem organizátorů je tržnici lidových řemesel maximálně rozšířit, aby mohli její návštěvníci vidět co možná nejvíce druhů výroby různých užitečných věcí přímo v praxi a případně si je i zakoupit. V loňském roce byli trhovci osloveni poměrně pozdě a jejich seznam ještě nebyl tak obsáhlý, jak bychom si přáli. V letošním roce se sice počet pozvaných lidových řemeslníků rozšířil, ale většina se jich omluvila, protože dala přednost jiným akcím, které právě probíhaly, jako například výstavě Zemi živitelce, celostátním dožínkám na výstavišti v Brně nebo jarmarku na Veselém kopci. I přesto se ale bylo o pouti na co koukat. Stejně tak, jako kdysi, mohli lidé obdivovat a zakoupit si pravé cínové vojáčky nebo cínové předměty denní potřeby vyrobené tradičním způsobem, sledovat mistra řezbáře při vyřezávání figurek Betléma nebo dřevěných formiček na cukroví a na místě ochutnat cukroví, které bylo pečené přímo na tržišti, sledovat výrobu ručně navlékaných korálků nebo pletení košíků a jiných věcí z vařeného proutí, obdivovat výrobky z kukuřičného šustí a vizovického pečiva. Ti náročnější si mohli zakoupit ručně broušené sklo nebo malovanou keramiku. Rušno na návsi zůstalo až do pozdních odpoledních hodin, kdy začali řemeslníci i stánkaři pomalu balit a rozjíždět se do svých domovů. Kolotoče a houpačky byly k radosti dětí v provozu ještě další dva dny. Dobrou zprávou je, že nám letošní rok zůstala, až na malé drobnosti, po stáncích i atrakcích čistá, uklizená náves, takže nám nezbývá, než si přát, aby se nám ta příští pouť, s výjimkou velkého počtu omluvených řemeslníků, vydařila stejně jako ta letošní.

Na pouťovém jarmarku bylo možné obdivovat i tradiční lidová řemesla