Pouťové sousedské posezení v Albrechticích

Letošní první červenec byl v Albrechticích dnem oslav svátku sv. Cyrila a Metoděje. Těmto dvěma slovanským věrozvěstům je zasvěcena albrechtická kaplička, zbudovaná v roce 1863, na počest výročí tisíce let od jejich příchodu na Velkou Moravu.

Stejně tak jako v předchozích létech probíhala při této příležitosti i letos na návsi pouť. V dopoledních hodinách byla sloužena v místní kapličce Bohoslužba a odpoledne se sešli sousedé a hosté z blízkého okolí, aby pobesedovali. Marně byste hledali kolotoče, houpačky nebo střelnice. Pokud ovšem nepočítám kolotoč a houpačky, které jsou nastálo nainstalované na místní návsi. V Albrechticích se totiž již od roku 2000 „drží“ obnovená tradice sousedského pouťového posezení.

Díky místnímu hasičskému sboru je v tento den náves vybavena lavičkami a stoly, takže mají sousedé na co usednout, aby si společně zazpívali a pobesedovali, tak jako tomu bývalo v Albrechticích dříve, když ještě neexistovala „papučová televizní kultura.“ Tenkrát se ovšem, dle zápisů z kroniky, sousedé scházívali téměř každý den. Současné sousedské odpoledne je zvláštní tím, že dříve, než dostane slovo lidová písnička, nezapomenou místní uctít památku svých spoluobčanů, kteří se stali oběťmi světových válek. Zvláště ta druhá si zde vybrala velmi krutou daň. A tak byla opět první písní, která zazněla z úst přítomných účastníků pouti, naše státní hymna, zazpívaná u pomníku na návsi na počest místních válečných obětí.

V další části odpoledne se mohli všichni přesvědčit, že muzika má ve vsi budoucnost. I letos to ukázali svým hudebním projevem mladí muzikanti. Na jejich vystoupení bylo velmi cenné to, že je k hraní nemusel nikdo přesvědčovat. Své muzikantské umění předvedli, protože sami chtěli a tak hráli pro radost nejen svému publiku, ale i sami sobě. Po mladých muzikantech se k písničce dostali zkušení harmonikáři, kteří se stejně tak, jako v minulých létech „utkali“ o titul nejsympatičtější harmonikář. V letošním roce se této soutěže zúčastnilo osm soutěžících. Porotou, která rozhodla o vítězi bylo i letos publikum. Každý z přítomných měl možnost dát hlas tomu svému favoritu a když byly všechny hlasy sečteny, ukázalo se, že největší část publika přesvědčil svým uměním místní heligonkář, pan Vladimír Zítka a tak cenná trofej pro nejsympatičtějšího harmonikáře zůstala letošní ročník doma. I zbývající část odpoledne probíhala ve znamení písničky, tentokráte se o ni postarali v doprovodu harmoniky všichni přítomní. Písnička s sebou přinášela dobrou náladu a tak se i to letošní sousedské odpoledne se odehrávalo v duchu tradice. A občerstvení? O to bylo skvěle postaráno opět díky místním hasičům. Žízeň bylo možno uhasit točeným pivem a k dostání byly i čerstvě vyuzené klobásy. Místní hospodyňky nezůstaly hasičům ani v letošním roce nic dlužny a dokázaly se sejít při společném pečení, jehož výsledkem byla opět spousta výtečných koláčů, nachystaných na stolech.

Tato každoroční pěkná akce je uskutečňována díky soudržnosti místních sousedů a nezbývá, než „Albrechťákům“ popřát, aby se jim nejen jejich obnovenou tradici, ale i tu soudržnost, podařilo co nejdéle zachovat.