Masopust v Rozsochách opět v duchu tradic

I v tomto roce dodrží pořadatelé masopustních ostatků v Rozsochách starou tradici a uspořádají tuto nevšední kulturní akci v jejím původním termínu, tedy v úterý před Popeleční středou. V letošním kalendáři tento den připadá na 20. únor a dveře místní orlovny budou pro všechny účastníky masopustních ostatků otevřeny od půl osmé večer.

Masopust byl v naší zemi odpradávna spojován s hodováním a veselím. Nejstarší písemná zmínka o této tradici pochází ze třináctého století a původně se Masopust držel od Tří králů do Popeleční středy. Datum jeho konání není pevné a odvíjí se od Velikonoc. Datum Velikonoc zase závisí na prvním úplňku po 21. březnu. První pátek po tomto úplňku je Velkým pátkem, kterému předchází úterní masopustní ostatky o 45 dní. V době Masopustu se držel „tučný čtvrtek,“ kdy se zpravidla pořádaly zabijačky a s tím související hostiny, potom následovala nedělní tancovačka a pondělní „mužovský bál,“ kterého se účastnili pouze ženatí muži a vdané ženy. Vyvrcholením Masopustu bylo již zmíněné masopustní úterý, které bylo dnem plným maškarního veselí spojeného s tancovačkou a na znamení začátku postní doby a konce tanečních veselic byla o půlnoci „pochovávána basa.“

V Rozsochách se podle vyprávění pamětníků tyto tradice také odpradávna držely. Stejně tak jako jinde, vždy veselí vyvrcholilo úterními masopustními ostatky, kdy se sál zaplnil všemi možnými maskami. Čím pitvornější maska, tím větší úspěch. Na masopustních tancovačkách se prý tradovalo, že kdo dokáže při tanci nejvýše vyskakovat, tomu ten rok vyroste nejvyšší len. A tak se prý hospodyně a hospodáři snažili, aby měly tírny co dělat a hospodářství prosperovala. Není divu, že se na následující den, na Popeleční středu, většina sousedů, zmožených tanečním poskakováním, jen stěží pohybovala a stávala se snadnou kořistí žen, které měly, půlnocí počínaje, právo pány sousedy „holit.“ K tomuto účelu byla používána dřevěná břitva a namísto holicí pěny postačil čistý přírodní sníh.

Postupem času však byly masopustní tradice v Rozsochách pozvolna tlumeny. Svého znovuzrození se rozsošský Masopust dočkal v šedesátých letech minulého století, kdy se sousedé dohodli, že namísto právě zrušených hodů obnoví tradici úterní masopustní veselice. Slovo dalo slovo a rozsošské masopustní ostatky dostaly svoji dnešní podobu. Zprvu vše vypadá jako běžný sousedský bál, s tím rozdílem, že masopustní ostatky vždy ctí původní termín konání, kterým je každoročně úterý před popeleční středou. Sál bývá, tak jak se na plesovou sezónu sluší, vyzdoben fábory. Rozdíl oproti běžné sousedské tancovačce poznáte tehdy, když se na sále objeví první maska a po chvíli se vám může přihodit i to, že si pro Vás přijde třeba čert nebo jiná pohádková bytost a vyzve Vás k tanci. Pokud však jde o druhy masek, tak jdeme s dobou. Pakliže jste doposud nikdy netančili například s nápojovým automatem, tak v Rozsochách na masopustních ostatkách se vám to může klidně vyplnit. Také se vám však může stát, že se znenadání ocitnete v péči fundovaného chirurgického týmu, který bývá zpravidla dobře zásoben některým druhem silného anestetika s vnitřním užíváním. Rej masek trvá do desáté hodiny večer, kdy probíhá slavnostní odmaskování. Tehdy zjistíte, že jít v Rozsochách na ostatky za masku je velmi výhodné, protože neplatíte vstupné, zažijete spoustu legrace a navíc jste odměněni větší či menší cenou, podle toho, jak se vám podaří zapůsobit na odbornou komisi, která je nanejvýš spravedlivá a proto nakonec dostane cenu každý.

To hlavní ale čeká na všechny účastníky ostatků o půlnoci, kdy do sálu vkročí „smuteční průvod,“ který na poslední cestu doprovází, na rozdíl od původní tradice, namísto basy muzikanta. Masky a předůstojné chování všech postaviček průvodu nenechá snad jediného diváka s vážnou tváří. Smích na rtech vám možná lehce uvadne tehdy, když se „kněz,“ jdoucí za márami, rozmáchne a svlaží vás vodou z kropenky. Cesta tohoto podivného průvodu končí na jevišti, kde se zesnulým muzikantem probíhá poslední rozloučení, při kterém jsou čteny všechny jeho hříchy, lidovou tvořivostí dovedně zrýmované. Při čtení nepravostí, kterých se měl nebohý muzikant dopustit a které vždy vyústily v nějakou komickou situaci, se po sobě sousedé s úsměvem dívají a většinou je každému jasné, čí hříchy jsou tentokrát na „nebožtíka“ naloženy.

Jediný zvyk, který byl v rámci ostatků opomenut, je tradiční, kdysi velmi populární, holení mužské části populace dřevěnou břitvou, ke kterému docházelo hned po půlnoci na Popeleční středu. To však lze místním ženám velkoryse odpustit.

Každý, kdo se alespoň jedenkrát zúčastnil rozsošských masopustních ostatků, si nepochybně musel říci, že je velmi dobře, že se nám tato tradice zachovala a odnášel si s sebou domů nevšední zážitek. Letos se o tom můžete na vlastní kůži přesvědčit i vy. Stačí přijít v úterý 20. února od půl osmé večer do orlovny v Rozsochách. Ať už přijdete v masce nebo ve své přirozené podobě, budete nám vítanými hosty a budete si moci mimo jiné třeba ověřit, zda ještě platí staré rčení, že kdo si při tanci (či jinde) nejvíce vyskakuje, čeká ho dobrá úroda lnu, (či jiný hmotný prospěch). V každém případě je však jisté, že Vás čeká užitek ve formě příjemného zážitku a navíc už se nemusíte bát, že by vás chtěl u nás někdo hned na Popeleční středu v duchu tradic „oholit.“