Setkání seniorů 2006

V orlovně v Rozsochách se v pátek 10. listopadu uskutečnilo každoroční setkání seniorů. To letošní setkání bylo jubilejní, neboť bylo již páté v pořadí a zúčastnilo se ho více než sto našich spoluobčanů v důchodovém věku.

I v letošním roce potěšilo všechny přítomné vystoupení žáků základní školy

Hlavním důvodem pro pořádání těchto kulturních akcí je fakt, že starším občanům chybí možnost setkávání se na veřejnosti. Většina akcí, které jsou pořádány, jsou „ušity“ na míru mladším věkovým skupinám a tak se naši senioři setkávají nejčastěji o pohřbech, což je samozřejmě záležitost, kterou s sebou přináší život a je třeba ji tak brát, nejedná se však právě o tu nejradostnější stránku života. Proč by si občas nemohli senioři „vlít do žil“ trochu optimismu při zpěvu, poslechu hudby a povídání si se svými vrstevníky? Tuto otázku si před pěti léty položily členky ze Sboru pro občanské záležitosti obce Rozsochy a světlo světa spatřilo první setkání seniorů, na kterém nechyběl ani idol starších generací, populární zpěvák Stanislav Procházka. Akce měla kladnou odezvu a setkala se s hojnou účastí a tak byla za rok zopakována, tentokrát, mimo jiné, za účasti známé osobnosti naší lidové muziky, Josefa Zímy. Další rok se při opětovném setkání seniorů o část kultury postaral sólista divadla v Karlíně Josef Oplt. Vystoupení všech těchto známých umělců se samozřejmě všem líbilo, ale vzhledem k tomu, že žijeme v relativně malé obci, chyběly nám „ty naše“ písničky v podání, pokud možno „těch našich“ místních interpretů. A tak mělo čtvrté setkání poněkud jiný scénář. Jako první se dostaly v orlovně, na prknech znamenajících svět, ke slovu žáci základní školy. Kdo jiný by uměl našim babičkám a dědečkům lépe zabrnkat na tu správnou strunu, než jejich vnučky a vnukové. V hledišti se v nejedněch očích objevily slzičky dojetí a po velmi zdařilém výkonu dětí sál aplaudoval přinejmenším se stejnou intenzitou, jako by právě dozpívala celebrita světového formátu. Po zdařilém vystoupení základní školy se chopili nástrojů hoši z místní kapely a do pozdních večerních hodin hráli „ty naše.“

Letošní ročník setkání důchodců se pochopitelně odehrál v podobném duchu jako ten loňský. Rozdíl byl pouze v tom, že v zájmu zpestření programu, se našli účinkující i v řadách publika. A tak, poté, co učitelé a děti základní školy posunuli svým vystoupením pomyslnou uměleckou laťku snad ještě o kousek výše než v loni, se na jevišti objevili harmonikáři z řad místních seniorů, kteří si k sobě ještě pozvali mladé zpěvačky. Příští půlhodinka pak proběhla ve znamení pomyslného cestování po republice. Co místo na mapě, to písnička v podání dvou heligonek a zpěvu. Když se pak naši „cestovatelé“ ve zdraví vrátili opět na Bystřicko, byli přivítáni bouřlivým potleskem publika. Další část programu se odehrávala zase pod taktovkou místního kapelníka a sálem se linuly staré známé písničky.

Podobně jako v loňském roce, se spokojení organizátoři i senioři rozcházeli v pozdních večerních hodinách, s pocitem, že na tom světě je vlastně docela fajn. A docela fajn je vlastně i to, že celá akce byla dárkem lidem od lidí, jenom tak, protože spolu žijeme v jedné dědině a že si na sebe vzájemně dokážeme udělat čas.